60. a 70. léta

Zlatá šedesátá. Období svěží, mladé a vzrušující. Léta změn, prosperity, dobývání vesmíru a technického pokroku. Design vládne jasnými geometrickými formami, zářivými barvami a materiálem číslo jedna je bezesporu plast, který vytlačuje ostatní tradiční materiály. Propast, která kdysi stála mezi vysokým a nízkým uměním je najednou zdrojem inspirace a jedno se ovlivňuje druhým. Designéři podobně jako umělci, začínají hovořit jazykem popartu a využívat jeho komunikační prostředky - pestrou barevnost, neomalenost, inspiraci velkoměstskou kulturou a každodenním životem. Vedle poprartu, který oslavuje konzumní společnost, stojí v průmyslovém designu 60. let proud zvaný Space Age, neboli kosmický věk, který je fascinován dobýváním kosmu a novými technickými možnostmi. Charakterizuje ho využívání bílých a stříbrných tónů, zaoblených tvarů, reflexních povrchů a futuristických forem. Někteří designéři experimentovali s návrhy “inteligentního nábytku” nebo s nábytkovými sestavami připomínajícími interiér vesmírných lodí.

V oblasti bydlení se vedle skandinávského designu již od padesátých let začíná výrazně prosazovat design italský. Itálie se v pozdějších letech stane doslova mekkou designu. Italští designéři, kteří skloubili funkcionalistické tvůrčí postupy a požadavky na funkčnost s elegancí, navrhovali ve stylu ve stylu tzv. elegantní moderny. Objevili se však i tací, kteří zpochybňovali a odmítali základní principy modernismu a začali připravovat svými návrhy a experimenty půdu pro budoucí postmodernu. Pozadu nezůstávalo ani Německo, které navazovalo na tradici Bauhausu a prosazovalo racionalistický design založený na vědecké disciplíně, jasnosti a přesnosti

Optimismus 60. let vystřídalo v následující dekádě prudké vystřízlivění a celosvětové problémy pramenící z ropné, a následné ekonomické krize, i z hrozby environmentálních změn. Designéři si museli uvědomit limity používání plastických hmot a ekologické dopady spojené s jejich výrobou. Začínají se klást otázky a otevírat diskuse na téma společenské zodpovědnosti designerské profese. V reakci na krizi a vyčerpání modernismu se na pozadí globální společenské krize začíná formovat postmoderna, pro kterou je typický eklektismus, metaforičnost, mnohoznačnost prostorových řešení, paradox a ironie. Postmoderní design má pestré barvy, fantastické tvary a je vytvářen z různých materiálů, je dvojznačný a zdůrazňuje individuální hodnoty jednotlivých nábytkových kusů.

V průmyslové oblasti v 70. letech pokračoval boom spotřební elektroniky. Díky jejímu postupnému zmenšování se stávala levnější a více dostupnou pro většinovou společnost, avšak velký nástup počítačů proběhl ještě o deset let později. Nejprve v architektuře, ale postupně také v designu, se začíná projevovat neo-modernistický industriální styl High-tech, který je inspirován moderní technologií, vyznačuje se vizuální jednoduchostí, využitím a akcentováním specifických kvalit průmyslových materiálů.

Barbora Kovářová

‍

produkty