Bruselský styl

V poválečných letech se na českém užitém umění velmi negativně podepsal totalitní komunistický režim, který ve své paranoii nedokázal rozlišit avantgardu, originalitu a pokrok od zárodků kontrarevoluce a poklonkování Západu.

Ačkoli plánované hospodářství a současný design spolu nejdou dobře dohromady a v materiálním nedostatku nebývá úroveň užitého umění v nejvyšší oblasti zájmu, podařilo se českým návrhářům vytvořit pod vlivem skandinávského a moderního amerického designu poměrně svérázný i když poněkud nepůvodní styl. S odstupem času se pro něj vžil obecný název Brusel podle místa konání výstavy Expo 58. Na té se Československo úspěšně reprezentovalo pavilonem složeným ze tří propojených skleněných kubusů,subtilní kruhové restaurace s terasou a expozicí předmětů užitého umění. Architekti navázali geometrickou střídmostí, racionalitou, světelností a začleněním okolní zeleně parku na tradici meziválečného funkcionalismu.

Právě díky Československému pavilonu se nejen česká architektura, ale i design, navrátily do moderního proudu. Byl obnoven dialog s aktuálním mezinárodním vývojem, který byl přerušen érou stagnace během období socialistického realismu. Československý pavilon od architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného nebyl tak inovativní jako například pavilon dle návrhu Le Corbusiera, přesto získal nejvyšší ocenění, a to kvůli konceptu pavilonu coby Gesamtkunstwerku. Díky společné práci našich architektů, scénografů a výtvarníků vzniklo skvělé propojení architektury s výstavní expozicí. Téma expozice bylo “Jeden den v Československu - práce, odpočinek, kultura”, součástí výstavy byla jak umělecká díla, tak i strojírenské výrobky či předměty denní potřeby. Rozličné předměty spojoval právě unikátní způsob prezentace, autoři kladli důraz na vyjádření myšlenek výtvarným jazykem skrze scénografii, bez slovních popisů.

Na základě ohromného úspěchu byl pavilon spolu s restaurací přemístěn do Prahy. Architekti stavbu naprojektovali jako konstrukci z ocelové kostry složené z trubek, které umožnily jednoduchou montáž i pozdější demontáž a přesunutí do naší metropole. Pavilon umístěný v areálu holešovického výstaviště vyhořel v roce 1991. Restaurace situovaná do Letenských sadů je po období chátrání v 90. letech dnes zrekonstruována, sídlí zde aukční síň a kavárna přístupná veřejnosti.

Samotný pojem bruselský styl nelze jednoduše definovat. Spíše než samotnou výstavu bruselského Expa, označuje pozdější vliv na domácí vývoj. Ozvěny bruselské výstavy se v následujících letech projevily převážně v bytové kultuře - v designu nábytku, svítidel a interiéru obecně. Signifikantní byly zaoblené, organické nebo naopak geometrické tvary předmětů v pastelových barvách a subtilní konstrukce z laminátu, umakartu, hliníku či barevných skel. Oproti tíži a statičnosti dřívějších let tzv. brusel využíval vzdušnosti, ladnosti a jasu barev. Důležitý byl pro bruselský styl dobový kontext a atmosféra doby, rozvoj vědy a techniky a především vývoj nových materiálů.

Barbora Kovářová

‍